O autorovi

Narodil se 25. února 1959 v Benešově u Prahy. Studovat nesměl. Jeho otec, novinář Štěpán z Počepic na Sedlčansku, nepodepsal souhlas s okupací naší země v roce 1968. Vyučil se knihkupcem v Luhačovicích a dálkově dostudoval gymnázium v Praze. Živil se jako tramvaják, řidič sanitky i záchranky, s láskou dělal strejdu v dětském domově Sedlec-Prčice, vozil náklaďákem mléko z Rakouska a svou pracovní kariéru zakončil jako topič a nosič popelnic v pivovaru Vysoký Chlumec.

Věnoval se publicistice i próze. Inicioval a podílel se na vzniku osmnácti almanachů české poezie; poslední poetický sborník šedesáti osmi básníků Poslední zhasne vychází v létě 2025. Vydal dvacet pět samostatných sbírek poezie. Nejnovější knížka veršů Stébla sopečného se narodila před rokem. Do nakladatelství právě putuje nejnovější rukopis básní Simetra aneb říkejte mi Artemis. Před pár měsíci přišla na svět kniha rozhovorů s umělou inteligencí Cílové nástupiště.

Za jedno desetiletí focení má na svém kontě pětadvacet samostatných fotografických výstav; dosud probíhající expozice Polibky krajiny je k vidění v Mníšecké kapli na Svaté Hoře u Příbrami. Připravil dvě černobílé fotopublikace, Můj malý svět a Cesty domova. Měl veliké štěstí, že se během své životní pouti poznal s velkými českými fotografy: se Stanislavem Ladou z Litoměřic, o vesnici dál bydlícím Janem Reichem, Františkem Dostálem z Prahy a kamarádem Romanem Szpukem ze šumavských hor. Nejvíce si však oblíbil fotografické obrázky Viléma Heckela, které ho provázely po celé dětství.

Kolekce svých fotografií vystavoval na mnoha místech České republiky: v rodné vesnici Nechvalice v hospodě, v knihovně v Petrovicích u Sedlčan, v sedlčanském KDJS, v lékárně bohnické léčebny a o pár měsíců později v kostele sv. Václava v Bohnicích, v knihovně na Královských Vinohradech, v pražském Slovenském domě, v Gongu na Praze 8, v kotelně v Jilemnici, na obecním úřadě ve Studenci pod Sněžkou, několikrát v Knihovně Jana Drdy v Příbrami a před pár lety v předvánoční Bratislavě v klubu Quo vadis.

Má tři dospělé děti: dcery Dianu a Luciánu a syna Štěpána. S odchodem do důchodu se vrátil ke svým láskám: koupil si starou plachetnici Lottchen vyrobenou ve Francii, opravil ji a v létě 2025 s ní brázdil vody řeky Vltavy. Žije tam, kde se světlo láme nad obzorem, v krajině pod Cunkovem.